Rozhovor s Jaroslavem Černým, majitelem společnosti RCJ, o tom, jak se mění pozice obkladačů na trhu, jak je to s kvalitou jejich práce a jestli lze najít kvalitní obkladače.
Rovnou se zeptám na tu nejpalčivější otázku - dá se dnes najít kvalitní obkladač?
Určitě ano, ale je potřeba si vydefinovat, kdo to kvalitní obkladač je. Kvalitní obkladač je řemeslník, který detailně zná produkty, se kterými pracuje - tedy obklady, dlažby, mozaiky a samozřejmě s tím i neodmyslitelně spojenou kvalitní stavební chemii.
To se jaksi rozumí samo sebou. Zkuste být trošku konkrétnější, prosím.
Velmi důležitá je znalost použití vhodného materiálu v exteriéru. Kupříkladu to, že materiály pro exteriér jsou mrazuvzdorné - obklad, dlažba, mozaika i správně použitá stavební chemie. Rozumí se samo sebou, že kvalitní obkladač má i správné nářadí.
Čím bychom mohli - kromě znalosti materiálu a správného nářadí - kvalitního obkladače definovat?
Takový řemeslník absolvuje různá školení a akademie. Víte, ono se to v branži docela podceňuje. Každý obor se vyvíjí, nejinak je tomu v tom našem. Do samovzdělávání je potřeba investovat, což skutečný profík dělá kontinuálně.
Pojďme se podívat na stavby. Jak vypadá situace tam?
Když jsem po revoluci začínal obkládat, pracoval jsem nějaký čas v Německu. Tehdy na tamních stavbách pracovalo hodně Čechů, Slováků a Poláků. Dnes, po přibližně třiceti letech, je stejná situace u nás, pracuje zde hodně cizinců. Je to tedy přirozený vývoj. Česká společnost bohatne a fyzická práce Čechům nevoní. Stavařina je krásné, ale tvrdé řemeslo. V létě je na stavbě mnohdy šílené teplo, v zimě se na stavbách netopí. Podmínky jsou rok od roku horší. Často narážíme na to, že termíny, které se dohodnou na velkých stavbách, tak se až na velké výjimky nedodrží. Je zřejmé, že ve stavebnictví není dostatek kvalitních lidí.
Na nedostatek práce si stěžovat tedy nemůžete.
Snažíme se domlouvat na realizacích projektů hodně dopředu, někdy máme potvrzené zakázky i rok předem. Ne, nejsme z toho nešťastní. Je potřeba to brát jako fakt. Obkladač není z podstaty hloupý člověk, musí ke své práci přistupovat chytře.
To bych si nedovolil zpochybnit.
Obkladač musí umět koupelnu vyměřit, protože pracuje s milimetry, musí mít i manuální zručnost a zajistit si, aby na sebe navazovaly stěny, pravoúhlost, svislost stěny, rozměření a zakomponování drahých zařizovacích předmětů.
Jaký je rozdíl mezi obkladačem v minulosti a nyní? Vstupuje v současnosti do tohoto řemesla něco, co obkladače nutí ke změně?
Obkladač - bez nadsázky - vždy patřil k tomu nejlepšímu, co se ve stavebních řemeslech vyskytovalo. V minulosti byl v obkladech a dlažbách omezený sortiment, dnes se prosazují velkoformáty 3x1m, s nimiž musí manipulovat 2-3 lidi, a to zvyšuje nároky na pracnost. Dnes některá lepidla už vůbec nesmícháte s vodou, ale s polymerem, který ji nahradil. Právě polymer způsobuje vysokou flexibilitu lepidla. Toto bylo dříve nepředstavitelné. Totéž se děje u hydroizolací, penetrací a třeba spárování.
Jak to vypadá s budoucností obkladačských prací?
Kvalitní řemeslník bude mít vždy hodně práce, nicméně chybí nová generace. Stát nepodporuje učiliště a učební obory. Je to velký problém a přinese to logicky velké změny, třeba i další pracovníky z Východu. Suma sumárum, pokud si chceme zachovat ty naše zlaté české ručičky, musíme se o ně starat.
Tento rozhovor vznikil v rámci magazínu OKO 2020. Celý magazín si přečtěte ZDE.
